Kontrola věku

Tyto stránky jsou určeny osobám starším 18ti let a výhradně odborníkům a podnikatelům v oblasti výroby a prodeje střelných zbraní a střeliva a vlastníkům zbrojního průkazu nebo zbrojní licence.
Stránky obsahují materiály o zbraních a střelivu a bojových sportech.

Potrvdit

Lovecké nože

front.post
front.public: 29. 12. 2018
000-obnoveny-obnoveny

Nejčastěji se nože a dýky užívaly jako chladná zbraň a teprve v 16. století se začal jejich účel rozlišovat na válečné a lovecké zbraně. Zatímco jako válečná zbraň nože a dýky v podstatě vymizely,  lovecké nože se při lovu používají dodnes a to hlavně ke stahování zvěře.  


 


Nože  a dýky patří k nejstarším zbraním ve vývoji lidstva. Lidé velice brzy objevili výhody tohoto v podstatě jednoduchého nástroje. Už pravěcí lidé si je primitivně vyráběli z kamenných pazourků a s nástupem kovových materiálů došlo k velkému rozmachu jejich výroby.   Postupně se z výrobců nožů stávali mistři, kteří uměli vyrobit nejen kvalitní nůž pro univerzální i speciální účely, ale uměli je také krásně zdobit. Právě z jeho výzdoby bylo většinou také na první pohled patrné, k čemu je nůž nebo dýka určena. Nejčastěji se nože a dýky užívaly jako chladná zbraň a teprve v 16. století se začal jejich účel rozlišovat na válečné a lovecké zbraně. Zatímco jako válečná zbraň nože a dýky v podstatě vymizely,  lovecké nože se při lovu používají dodnes a to hlavně ke stahování zvěře.  


 


Jejich specifika je dána nejen způsobem výroby, ale hlavně výzdobou. Typickým znakem loveckých nožů  a tesáků  jsou rukojeti a střenky vyrobené z paroží. Často jsou zdobeny i rytinami zobrazujícími lovecké výjevy nebo ozdobně vykládány. Lovecké expozice v zámcích a muzeích většinou lákají velké množství zájemců. Zpočátku se lovecké nože vyráběly jen jako otevřené, které se nosily v pouzdrech u pasu. Teprve v 19. století se začaly vyrábět lovecké nože zavírací.  


 


K nejstarším zbraním tohoto druhu patří lovecké tesáky vyrobené na přelomu 16. a 17. století. Byly vybaveny těžkou, jednobřitou, širokou čepelí, která měla tupý hrot a používala se především k porcování zvěře. V 17. století se začaly vyrábět čepele štíhlejší, s ostrým hrotem, které se používaly k usmrcení ulovené zvěře. Při parforsních honech se totiž zvěř nestřílela, ale byla uštvána.  


 


Jako lovecká zbraň jsou známy také tzv. stanovištní sekáče, které jsou kratší a používaly se k odsekávání paroží neb překážejících větví na stanovištích. Další, méně známou loveckou pomůckou jsou tzv. zavazáky, které se dříve užívaly k usmrcení srnčí zvěře zabodnutím do vazu. Jejich čepel byla mnohem kratší než u tesáku, měla rovný hřbet s táhlým náběhem do hrotu. Lovci užívali také páráčky, které jsou mírně zakřivené, s ostřím na vnitřní straně a zakulaceným hrotem. Užívaly se  k vyvrhování ulovené zvěře a kulatý hrot měly proto, aby nedošlo k poškození vnitřností.  


 


K vybavení lovce patřil vždy lovecký nůž. Ty se vyrábějí dnes s mnoha přídavnými doplňky, které mohou nahradit většinu výše uvedených pomůcek. Patří k nim třeba také pilky nebo háček na vyháčkování pernaté zvěře. Na přelomu 19. a 20. století byly oblíbené nože se střenkami ze srnčího běhu. Mají kratší a užší čepel než tesák a bývají jak otevřené, tak i skládací. Velmi známým typem loveckého nože jsou severoamerické bowie, které se vyznačují nepravým ostřím a prohnutým hrotem. Lovecké nože a tesáky se liší podle jednotlivých zemí, v každé jsou oblíbené nějaké jiné, hodně to také závisí na typu lovené zvěře. K vybavení lovců patří také různá pouzdra a další doplňky, které jsou určeny pro bezpeční uložení  a používání těchto, většinou velmi ostrých, chladných zbraní a loveckého náčiní.


Foto © Depositphotos.com/belchonock