Kontrola věku

Tyto stránky jsou určeny osobám starším 18ti let a výhradně odborníkům a podnikatelům v oblasti výroby a prodeje střelných zbraní a střeliva a vlastníkům zbrojního průkazu nebo zbrojní licence.
Stránky obsahují materiály o zbraních a střelivu a bojových sportech.

Potrvdit

Největší jezdecké srážky dějin

front.post
front.public: 27. 07. 2020
000  – obnovený – obnovený

Jezdectvo bylo dlouhá staletí elitní složkou armád a výsledek jejich srážek většinou rozhodoval bitvy. Do těch nejmasovějších se zapojily desetisíce jezdců.



  Jedním z prvních, kdo pochopil sílu rozjeté obrněné jízdy byl Alexandr Makedonský. V bitvě u Gaugamél, svedené 331 př. n. l, deklasoval silnější armádu Dareia III. a velkou zásluhu na tom mělo jeho 7000 jezdců. Nebylo to však čelním útokem, ale umným manévrováním, takže perskému králi byla početní převaha v mužích, jezdectvu, slonech i vozech nakonec k ničemu a byl rád, že se zachránil utěkem.  


Je zajímavé, pak dlouhá staletí poté sice jezdci tvořili součást bojových jednotek, ale rozhodující úlohu hráli pěší bojovníci, jak tomu bylo například u Římanů. Snad proto, že výcvik a zejména výzbroj jezdce si mohl málokdo dovolit. Skutečný zlatý věk obrněných jezdců nastal až s příchodem vrcholného středověku a ideálu křesťanského rytíře v 11. století. Průkopníkem byli Normané, o čemž svědčí např. známá bitva u Hastingsu roku 1066, které se účastnilo na jejich straně přes 2000 těžkooděných jezdců, zatímco přibližně stejný počet jezdců nakonec poražených Anglosasů bojoval pěšmo.  


Bitvy tisícovek těžkých jezdců se naplno rozjely v 13. století. U Las Navas de Tolosa roku 1212 rozdrtily tisíce křesťanských rytířů desetisíce muslimských jezdců, kteří však byli jen slabě chráněni zbrojí. U Bouvines 1214 zvítězil francouzský král Filip II. August s přibližně 1500 těžkými jezdci nad německo-anglickou koalicí Oty Brunšvického, kterých jich měl o něco méně a kterému nepomohla ani převaha v pěšácích.  


K největším bitvám 13. století lze směle zařadit také dva střety našeho krále Přemysla Otakara II. U Kressenbrunnu 1260 zdecimovali jeho železní páni početnější lehkou uherskou jízdu, zatímco roku 1278 na Moravském poli, největší evropské bitvě 13. století, prohrál s Rudolfem Habsburským. V obou případech měl Přemysl podle dnešních nejstřízlivějších odhadů k dispozici 5-7000 jezdců, z toho něco přes tisíc jich bylo elitních, od hlavy k patě v železe a s pokrytými koni. Rudolf na tom byl početně v jezdcích o něco hůře, bitvu však rozhodla jeho záloha pouhých 60 těžkooděnců, která vpadla Přemyslově vojsku do boku.  


14. století ovšem přineslo také první porážky těžké jízdy, většinou vinou špatné taktiky a nedisciplinovanosti. Smutnými příklady jsou bitva u Courtrai 1302, kde ztratilo život 500 francouzských šlechticů (“bitva zlatých ostruh”) nebo Kresčak 1346, kde ztráty urozené těžké jízdy dokonce dosáhly 1500 mužů, mezi nimi i našeho krále Jana Lucemburského. Přitom v obou případech proti nim stáli pěšáci, ovšem dobře zorganizovaní a především v druhém případě Angličanů i účinně střílející ze svých dlouhých luků.  


Foto © depositphotos.com/wrangel