Kontrola věku

Tyto stránky jsou určeny osobám starším 18ti let a výhradně odborníkům a podnikatelům v oblasti výroby a prodeje střelných zbraní a střeliva a vlastníkům zbrojního průkazu nebo zbrojní licence.
Stránky obsahují materiály o zbraních a střelivu a bojových sportech.

Potrvdit

Vietnam aneb válka, kterou prohrála média

front.post
front.public: 07. 07. 2015
time01
Přesně před padesáti lety začala válka, která vstoupila do historie jako jedna z ,,nejpozoruhodnějších“. Válka ve Vietnamu měla skutečně ke klasickým konvenčním válkám velmi daleko.

 

Zabránit rozšíření strašáka komunismu. To byl oficiální důvod k započetí války v jihovýchodní Asii. Studená válka byla v plném proudu a Američany podporovaný Jižní Vietnam se stále častěji stával cílem ,,náletů“ sousedů ze Severního Vietnamu. Celý konflikt začal útokem komunistů na americké loďstvo v Tonkinském zálivu 2.srpna 1964. O (ne)pravdivosti tohoto faktu se dodnes spekuluje. Netrvalo dlouho a na území Jižního Vietnamu vstoupily první jednotky námořní pěchoty Spojených Států.

 

Velmi nenápadnou, přesto pravděpodobně nejdůležitější roli však sehrála média. Ačkoliv na začátku války byla podpora občanů v Americe obrovská (válku podporovalo přes 70% obyvatel), postupem času toto nadšení uvadalo. Důvod byl jasný. Vietnamská válka byl první a zároveň jediný konflikt, který mohla média zaznamenávat a zároveň nepodléhala vládní cenzuře. Takže ve večerních zprávách se celkem pravidelně objevovaly záznamy zraněných, zakrvácených Američanů, které se doma střetly s obrovskou odezvou.

 

Zajímavým faktem je, že komunisté ze Severního Vietnamu a jejich partyzánští kolegové, kteří působili na jihu, nevyhrály v podstatě ani jednu větší bitvu, přesto však byli na konci konfliktu vítězové. Vietnamští bojovníci, uplatňující taktiku ,,udeř a uteč“ znali dokonale prostředí ve kterém se pohybovali a lov tohoto úskočného nepřítele byl pro americké vojáky skutečnou noční můrou. Ačkoliv ztráty na životech měli komunisté mnohonásobně větší než jejich protivník, ukázali neuvěřitelnou vůli a odhodlání nikdy se nevzdat.

 

Se zvyšujícím se počtem padlých amerických vojáků, se pochopitelně snižovalo nadšení civilních obyvatel Spojených států a podpora konfliktu na konci 60.let klesla až ke 30ti%. Američanům postupně docházelo, že se ocitli ve slepé uličce a tento konflikt k vítěznému konci dotáhnout nedokáží. Tlak na politické představitel zodpovědné za tuto válku sílil a vyvrcholil obrovskou demonstrací ve Washingtonu, kde američtí mladíci pálili své povolávací rozkazy a veteráni vietnamské války veřejně zahazovali své medaile.

 

Američané během konfliktu využívali pro válku ve Vietnamu specifickou a v historii vojenství nevídanou taktiku ,,vyhledej a znič“. Možná se zdá, že na tom není nic výjimečného, ovšem opak je pravdou. Nejednou se totiž stalo, že za obrovských ztrát bylo dobité území uprostřed Jižního Vietnamu, které bylo z taktického hlediska k ničemu a tak jej Američané opustili a za pár dní tu byli již zase severovietnamci. Počet padlých nepřátel, nikoliv dobyté území, to byla mantra, kterou se ve Vietnamu spojenci řídili.

 

Média přenesla hrůzu této války do obýváků prostých Američanů a tak není divu, že nakonec v roce 1973 podepsal Henry Kissinger mírovou dohodu se Severní Vietnamem. To jak Američané nahlíželi na tuto válka nejlépe dokumentuje, že po podepsání dohody na newyorském náměstí Time Squer, kde se po skončení druhé světové války odehrávali bouřlivé oslavy, není jediný člověk a na neonech běží jediný nápis. Mír.

Foto © Depositphotos.com/weltreisendertj